Mezi strategickým a územním plánováním existují mnohé souvislosti. Strategické i územní plány na úrovni měst či obcí jsou reprezentovány strategickými rozvojovými dokumenty a územními plány, na úrovni krajů se poté jedná o program rozvoje kraje, popř. zásady územního rozvoje. Z hlediska postavení se jedná o rovnocenné dokumenty, u nichž je zásadní dbát na jejich provázanost. Pro územní plánování je totiž nezbytné znát záměry a cíle využití území (lze čerpat ze strategického plánu) a naopak u strategického plánování je důležité pracovat s limity území (dostupné v územní dokumentaci).
Strategické plánování
Každá obec má své specifické potřeby a problémy, strategické plánování vymezuje vize, cíle a konkrétní aktivity k dosažení požadovaného stavu. Strategické plánování tedy představuje cestu, jak stanovených cílů dosáhnout. Strategie se většinou vymezuje na střednědobý až dlouhodobý časový horizont, s čímž však souvisejí rizika spojená s nepředvídatelnými změnami vstupních podmínek.
Územní plánování
Úkolem územního plánování je vytvářet podmínky pro udržitelný rozvoj území a pro výstavbu, k čemuž slouží nástroje územního plánování (územně plánovací podklady, politika územního rozvoje, územně plánovací dokumentace nebo územní rozhodnutí).
Základní rozdíly
Strategické plánování se od územního plánování liší několika základními principy:
- kromě územních aspektů, klade při rozvoji území stejný důraz na kulturní, sociální, ekologickou a ekonomickou oblast,
- je flexibilní, může reagovat na změny a aktuální problémy v území,
- stanovuje rámcová pravidla pro rozvoj obce, neurčuje přesné využití ploch,
- klade důraz na participaci, problémy jsou definovány z pohledu obyvatel území,
- zahrnuje kromě expertní také komunitní metodu zpracování.
Strategické i územní plány představují důležité nástroje rozvoje území. Pokud je to možné, oba dokumenty by měly vznikat současně, aby byla zajištěna provázanost obou dokumentů.